Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Richard Halliburton se narodil 9. ledna 1900 v Brownsville v americkém státě Tennessee. Byl to americký cestovatel, dobrodruh, reportér a spisovatel (zejména cestopisů).

Halliburtonovou nejoblíbenější knížkou v dětství byla jeho učebnice zeměpisu. Byla to kouzelná kniha, jež jej unášela daleko předaleko do nejrozličnějších zemí a cizích měst. Nad mapou světa pak snil o tom, jak cestuje na kouzelném koberci přes pouště, oceány i přes nebetyčné hory a poznává všechny ty krásy světa, o nichž četl v učebnici zeměpisu.

Když Richard Halliburton dospěl, začal uskutečňovat to, o čem tolik let jenom snil: začal cestovat. Ale protože to byl člověk dobrodružné povahy a bujné fantazie, nechtěl být jenom obyčejným turistou, nespokojil se s tím, že viděl, ale musel také to, co viděl, pořádně ohmatat a na vlastní kůži zakusit.
Veden svou neúnavnou představivostí uskutečňoval s důkladností a vynalézavostí sobě vlastní stále nové a nové nápady. Aby dal svému cestování nějaký řád a smysl, čerpal látku ke svým krkolomným kouskům v minulosti a vydával se po stopách nejrůznějších historických a mytických hrdinů a snažil se je ve všem napodobit.
Nebyl v tom rozmar bláznivého Američana, ale především snaha dopátrat se historické pravdy, přesvědčit se, zda to vůbec bylo možné. Jeho touhou bylo nejenom zeměpis znát, ale především ho žít. Toto přání se mu splnilo měrou vrchovatou.
O tomto nekrvavém dobývání světa, o všem, co viděl a co podivuhodného zažil, psal Halliburton s opravdovým vypravěčským nadáním, s hlubokým smyslem pro krásu a poezii a s notnou dávkou vtipu, a to všechno tak bezprostředně, že se čtenář cítí jakoby spoluúčastníkem všech jeho dobrodružství.

Halliburton měl širokou duši tuláka. Nevěřil v majetek, chtěl být od něj osvobozen. A také že byl. Nikdy nic neměl. Nerad se nosil se zavazadly. Kupoval nové a zahazoval obnošené.

Sám o sobě napsal, že v mládí nečetl víc, než měl školní osnovou předepsáno. Nikdy neměl svou knihovnu. Dočtenou knihu odložil, daroval či zahodil. Půjčenou pokud možno vrátil. Nemít doma knihovnu je dost americký rys, ale nemít domov je naopak velice neamerické.

Roku 1922 dosáhl hodnosti bakaláře umění na univerzitě v Princetonu. Poté se ale raději dal najmout na nákladní (dobytčí) loď, aby s ní mohl křižovat Atlantský oceán. Začínal tak poznávat Evropu i svět...

Richard Halliburton byl drobný, štíhlý, mladý muž, jenž neměl čas se oženit. Jaké by to taky bylo roztoulané manželství! A kde by pak byla jeho svoboda pohybu!
Ve svých dobrodružstvích hrál nikoliv diváka, ale vysoce aktivní roli. On si to mohl dovolit, protože byl sportovec a byl sám. Jeho samotářství u něj hrálo vždy velkou úlohu.

Miloval dějiny a pivo. Nenáviděl rozhlas a policii. Jednou jedinkrát hrál s velkým neúspěchem ve filmu.
Byl zrzavý, křehký a celkem nikterak zvlášť vzdělaný. Rozhodně nebyl intelektuál.

Tento lačný hledač pokladů, tvrdohlavý hádankář a nevinný svatokrádežník byl chodec, horolezec s plícemi jako zvon, pilot amatér, závodní plavec, potápěč, námořník, jezdec na koni i na slonu, lehký atlet - běžec maratónu - a trochu také uličník, ale v tom dobrém slova smyslu, kterému rozumějí především děti.
Lákalo ho vše, co dosud před ním nikdo nedokázal nebo co prostě nikdo před ním nedělal. Lákalo ho ovšem také vše to, co se dělat nemá nebo nesmí.

Za svůj život toho opravdu mnoho viděl a prožil:
Tak například byl na ostrově, kde žil Alexandr Selkirk, na skutečném ostrově Robinsonově, ale žil jako Robinson i na ostrově Tobago, kam umístil svůj příběh Daniel Defoe.
Najal si také letadlo a přelétl všechny ostrovy bahamského souostroví, aby zjistil, že Kryštof Kolumbus nepřistál u dnešního ostrova San Salvador, ale v rejdě vesničky Cockburn na ostrově Watlingově.
Zjistil rovněž, že v hrobě Kolumbově neleží tělo objevitele Ameriky, ale jeho syn.
Vydal se po stopách Cortezových a vystoupil na Popocatépetl v Mexiku.
Na Yucatanu se vrhl do posvátné Studny smrti skokem z výše 21 metrů a vyšplhal zase ven, ač legendy nepřipouštěly možnost takového výkonu.
Vystoupil na několik horských velikánů v Panamské šíji, aby si dějinně zopakoval dojem, který měl Vasco Nuňez de Balboa, když poprvé spatřil El mar del sur - Tichý oceán neboli Pacifik.
Hledal ztracený poklad Inků, jenž uloupil kdysi Francisco Pizarro, negramotný pasák vepřů, králi Atahualpovi.
Vydal se do místa, kde "je upoutáno slunce", nad kaňonem Urubamba v Peru, do Macchu Picchu, města, které žilo po 400 let mimo lidstvo a bylo objeveno teprve roku 1911.
V Buenos Aires byl zatčen pro potulku s flašinetem a opičkou.
Jakmile vydělal své první větší peníze, nekoupil si domek, ale letadlo, a letěl rovnou z Hollywoodu do Timbuktu, města, kam létají čápi od nás z Čech přezimovat.
Přenocoval i na vrcholu Chufuovy pyramidy.
Vystoupil na Matterhorn nebo si koupil slona a ve stopách Hannibalových s ním přešel Alpy průsmykem svatého Bernarda.
Zopakoval si Homéra tím, že znovu vykonal cestu Odysseovu.
Vystoupil na Olymp, prosnil měsíční noc na Akropoli a jako Feidippides podnikl maratónský běh od Thermopyl do Atén. Čas měl nepoměrně horší než Zátopek.
Přeplaval Helespont neboli Dardanely jako Leandr a lord Byron.
Strávil Vánoce ve státě klášterů na hoře Athos, kam nesmí vstoupit žena.
Pokusil se také jako poutník marně proniknout do Mekky a získat titul Hadži.
V Indii byl na lovu tygrů a přenocoval v zahradě nesmrtelnosti nad obrazem mramorové krajky Tádž Mahalu při úplňku.
Spřátelil se s dajackým králem lovců lebek na Borneu a dostal na památku deset lidských hlav.
A v Japonsku propadl tomu, co sám nazval národní fudžimánií, a vystoupil na vrchol kráteru Fudžisanu uprostřed zimy...

Richard Halliburton s největší pravděpodobností zahynul během své cesty přes Tichý oceán z Hongkongu od San Francisca, když se plavil na čínské džunce Mořský drak (Sea Dragon).
Tato jeho poslední plavba měla být dobrou reklamou a zároveň zajímavou atrakcí pro pořadatele sanfranciského světového veletrhu, který se měl konat právě na jaře roku 1939.
Džunka Mořský drak se dne 5. března 1939 vydala z Hongkongu (až na druhý pokus) na svou bezmála čtrnáct tisíc kilometrů dlouhou pouť. Do San Franciska měla dorazit koncem dubna nebo začátkem května 1939. Obeplula jižní břeh Tchaj-wanu a dala se směrem na Midway a Honolulu.
24. března 1939 vyslal Mořský drak tuto rádiovou zprávu:

BOUŘE OD JIHU DÉŠŤ SILNÉ PORYVY VĚTRU ZÁBRADLÍ NA ZÁVĚTRNÉ STRANĚ POD VODOU LŮŽKA MOKRÁ STĚŽÍ UDRŽUJEME KURS MÁM SE BÁJEČNĚ PŘÁL BYCH VÁM ABYSTE BYLI NA MÉM MÍSTĚ

To byla poslední zachycená zpráva. Mořský drak se už neozval.
Po několika týdnech beznadějného pátrání, kdy čtyři letadla prohledala moře v rozloze 230 tisíc čtverečních kilometrů, se zachránci vzdali veškeré naděje.
Mořský drak i se svou posádkou zmizel beze stopy. Kniha dobrodružství Richarda Halliburtona tak zůstala nedopsána...

Z DÍLA:

• Královskou cestou za romantikou (1925, The Royal Road to Romance) - česky vyšlo i pod názvem Královská cesta za dobrodružstvím
• Nádherné dobrodružství: po stopách Odysseových (1927, The Glorious Adventure)
• Za novými světy (1929, New Worlds to Conquer)
• Létající koberec (1932, The Flying Carpet)
• Sedmimílové boty (1935, Seven League Boots)
• Halliburtonova kniha divů: Západ (1937, Richard Halliburton's Book of Marvels: the Occident)
• Halliburtonova kniha divů: Východ (1938, Richard Halliburton's Second Book of Marvels: the Orient)