Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - 3.12.2003 - Mattan, mattan[zavinac]email.cz

Francouzský romanopisec, dramatik, esejista, z duše přesvědčený pacifista, odpůrce fašismu, bojovník za světový mír a umělecký kritik se narodil 29. ledna 1866 v kraji Nièvre a zemřel 30. prosince 1944 ve Vézelay. Byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu v roce 1915.

Ve čtrnácti letech Rolland odjel do Paříže studovat, kde našel společnost v duchovním rozvratu. Postupně ztrácel víru v náboženství. V té době se soustředil na dílo Benedikta de Spinozy a Lva Tolstého a rozvíjel vášeň pro hudbu. Vystudoval historii (1889) a doktorát z umění (1895). Pak odjel na dvouletou stáž do Itálie do Říma.

Zpočátku Rolland psal divadelní hry, ale nebyl úspěšný ve svých pokusech získat širší publikum. Tyto hry později roztřídil do dvou cyklů:

• Les Tragédies de la foi (1913; Tragédie důvěry), obsahující dílo Aërt (1898) nebo Le Triomphe de la raison (1899)
• Le Théâtre de la revolution (1904, Divadlo revoluce), obsahující díla Le 14 Juillet (1902), Dreyfus Affair, Les Loups (1898; Vlci) a Danton (1900)

V roce 1912, po krátkém zaměstnání jako učitel umění a hudby, se zaměřil hlavně na psaní. Spolupracoval s Charlesem Peguy v deníku Les Cahiers de la Quinzaine, kde publikoval svůj nejznámější desetidílný román Jean-Christophe (1904-12; Jan Kryštof). Za toto dílo a za brožuru Au-dessus de la melee (1915; Přes boj), žádající Francii a Německo o respektování pravdy a lidskosti skrze jejich zápas v první světové válce, mu byla udělena Nobelova cena. Jeho myšlenky byly podrobeny ostrým diskusím na obou znepřátelených stranách a byly plně pochopeny až v roce 1952, kdy mu posmrtně vyšla publikace Journal des annees de guerre (1914-1919; Nad vřavou válečnou).

V roce 1914 se přestěhoval do Švýcarska, kde žil až do svého návratu do Francie v roce 1937.

Jeho cit pro hrdinství se objevil v sériích životopisů:

• Vie de Beethoven (1903; Život Beethovenův) - Beethoven byl pro Rollanda symbolem všestranného hudebníka
• Vie de Michel-Ange (1905; Život Michelangelův)
• Vie de Tolstoi (1911; Život Tolstého)

Rollandovo veledílo Jean-Christophe (Jan Kryštof) je jedním z nejdelších románů, které kdy napsal a je vrcholným příkladem roman fleuve (cyklického románu) ve Francii. Epický román bohatý na básnické procítění líčící život hudebního skladatele německé národnosti Jean-Christophe Kraffta, žijícího v Paříži mezi Pařížskou komunou a I. světovou válkou.

Další Rollandův cyklický román je sedmidílný svazek L'Âmee-enchantée (1922-33), ve kterém vystavil hrdiny účinkům státního sektářství.

V dvacátých letech 20. století se zaměřil na Asii, zvláště pak na Indii, jelikož se snažil představit svou mystickou filozofii "západu". V této době napsal dílo Mahatma Gandhi (1924).
Rollandova obsáhlá korespondence s významnými osobnostmi, jako byl Albert Schweitzer, Albert Einstein, Bertrand Russell nebo Rabindranath Tagore, byla publikována v Cahiers Romain Rolland (1948). Jeho posmrtně publikované Mémoires (1956) a soukromé deníky svědčí o nejhlubším zaujetí Rollanda láskou k lidstvu.

DALŠÍ DÍLA (romány):

• Colas Breugnon (1919) - vyjádření myšlenky, že i přes nepřízeň osudu nemusí člověk ztrácet optimismus, sílu a chuť do života
• Pierre et Luce (1920; Petr a Lucie) - slavná protiválečná novela, stavící se proti poklesu morálních hodnot společnosti během I. světové války

ŽIVOTOPIS č.2 - 10.5.2012 - Simmi, simyni[zavinac]seznam.cz

Osud, který nikdy nedělá, co by se od něj čekalo

Romain Rolland přišel na svět roku 1866 v malém francouzském městě Clamecy (oblast Nièvre). Narodil se do rodiny notáře. Jelikož Rollandové toto povolání dělali již po několik generací, očekávalo se, že se stane notářem i malý Romain. Ovšem to zatím nikdo z nich netušil, že jednoho dne se stane z Romaina Rollanda uznávaný autor a stovky a stovky dětí budou nuceny číst jeho zvláštní a svým způsobem zajímavé (naštěstí krátké) knihy. Ale to předbíhám.
Pro Rollandovo velké štěstí si jeho matka všimla, že již jako malý hoch projevoval velké nadání. A tak se rodina na její nátlak přestěhovala do Paříže vstříc Romainovu štěstí. V Paříži se mu dostalo nejlepšího vzdělání. Zde Romain začal studovat historii na znamenité škole École normale supérieure (ENS). Svou literární činnost započal v Římě, kde také 2 roky studoval.

Naděje, která nikdy nezemřela

Roku 1893-1912 využil ve škole École normale supérieure své znalosti ohledně historie z Paříže a stal se profesorem dějin umění. Také byl hudebním kritikem, psal rozsáhlé odborné publikace věnované hudbě a na Sorbonně učil dějiny hudby.
I když byl učitelem, stále doufal, že jednoho krásného dne dostane Nobelovu cenu za literaturu.

Sen, který se změnil na skutečnost

Od roku 1912 si šel za svým snem, takže se věnoval pouze literárnímu působení. Román Jan Kryštof (Jean-Christophe) je jeho základní dílo a začal na něm pracovat v roce 1904, ovšem do prodeje se dostal až o osm let později, tedy v roce 1912. Tímto dílem a brožurou Přes boj (1915, Au-dessus de la melee), která prosila Francii a Německo, aby uznávaly pravdu, víru a lidskost, se jeho sen změnil na skutečnost. A v roce 1915 jako jeden z prvních dostal Nobelovu cenu za literaturu. "... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí."
Romainovi se jeho sen splnil a štěstí, kterým překypoval, chtěl poslat dále. A tak peníze, které dostal za Nobelovu cenu, daroval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Jeho štědrost tímto neskončila, protože se rovněž podílel na práci v nově vzniklém Červeném kříži. Na psaní rozhodně nezapomněl, psal hlavně eseje z oboru filozofie, politiky, divadla a samozřejmě hudby. V esejích hlásal své odmítavé názory ohledně protiválečných hnutí a jakékoli války. Jeho přesvědčení bylo prodebatováváno především v Německu a Francii, ale jeho myšlenky v té době nebyly pochopeny. "Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby."

Duše, která vždy říkala, co si myslí

Když Německo okupovalo Francii, zlomilo mu to srdce. A tak se statečný Romain nebál říci pravdu. Začal kritizovat fašismus i fašisty, Mnichovskou dohodu a dokonce i Stalina. I přes tohle všechno ho Němci nezatkli, jelikož byl nadmíru známou osobností. Obávali se, aby se nezvedla vlna rozhořčení po celém světě. Nevím, jestli si uvědomoval, že na něj nevztáhnou ruku, ale aby toho nebylo málo, začal šířit idealistické myšlenky o Sovětském svazu a socialismu. Rovněž ho za to nezatkli.
Romain Rolland zemřel v roce 1944 v Burgundsku (obec Vézelay) nedaleko svého rodiště.

Díla, která Romain Rolland napsal

Romány a novely

• Jan Kryštof (1904-1912, Jean-Christophe)
• Dobrý člověk ještě žije (1919, Colas Breugnon)
• Petr a Lucie (1920, Pierre et Luce)
• Okouzlená duše (1922-1933, L'ame enchantée)

Divadelní hry

• Orsino (1890)
• Baglioniové (1891, Les baglioni)
• Caligula (1893)
• Obléhání Mantovy (1894, Le Siège de Mantoue)
• Jeanne de Piennes (1896)
• Tragédie víry (1903, Les tragédies de la foi)

Životopisy

• Život Beethovenův (1903, La Vie de Beethoven)
• Život Michelangelův (1906, La Vie de Michel-Ange)