Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sapfó byla jednou z prvních řeckých i světových básnířek. Autorka se zřejmě narodila na ostrově Lesbos, který se nachází v Egejském moři. Svoje dětství strávila v hlavním městě Mytiléně. Pocházela z aristokratické rodiny, která se mnoho zajímala o politiku. Právě boje o moc a proti tyranům ji donutily uprchnout z ostrova pryč. Utekla na Sicílii, odkud se později vrátila a zůstala na rodném ostrůvku až do své smrti, která na sebe nenechala dlouho čekat.

K autorce se vztahuje i několik legend. Nelze určit, které se zakládají na pravdě, ale s jistou můžeme říci, že legenda o její smrti skokem z Leukadské skály kvůli nešťastné lásce k Faónovi není založena na pravdě, ale na fantazii římských autorů komedie. I když dodnes navštěvují turisté Leukadskou skálu kvůli této fámě.

Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval bohyni lásky Afroditu. Zde učila dívky ze šlechtických rodin smyslu hudby, poezii, tanci a samozřejmě dobrým mravům.

Z jejích děl se dochovaly pouhé zlomky milostných a svatebních písní (př. Písně z Lesbu). Svá díla psala v aiolském nářečí řečtiny a dá se říci, že psala především elegie a hymny. Již ve starověku si vysloužila přezdívku "Desátá múza" a dodnes je spojována s lesbickou láskou. I když opačné sexuální orientace pravděpodobně nebyla, což dosvědčuje i důkaz, že byla matkou Kleis a manželkou Kerkilase, který jí odkázal velké jmění. Její setkání s muži je uvedeno v jedné z Alkaiových básní.

Po autorce je pojmenována metrická stavba verše - sapfická strofa, která se často používala v období antiky.
Sapfó si vysloužila obdiv svých současníků, a to Pútarchose či Solóna. Platón ji nazval již zmíněnou přezdívkou "Desátá múza" a Antipatros dokonce "Homérem ženského rodu". Podle Lukiánose patřila mezi "sladkou chloubu ostrova Lesbos". Ovlivnila mnoho významných římských autorů jako Ovidia, Horatia, Catullu i básníky v období romantismu, a to především R.M.Rilka, J.Ch.F.Holderlina. Také ovlivnila Boccaccia, Byrona a Petrarcu. Spisovatelka Madame de Steal dokonce napsala o Sapfó hru.

Sapfó zemřela v roce 568 př.n.l.

Tvorba Sapfy se těšila slávě, ale často byla zakázaná. V Byzanci dokonce spálili všechny její knihy. Byly zničeny její svatební písně, milostné písně, epigramy i hymny oslavující její přítelkyně. Zbytek děl nařídil zničit papež Řehoř VII., jenž se zasloužil o zničení celé knihovny v Konstantinopoli i v samotném Římě. V 19. století se objevily u řeky Nilu papyry, na kterých bylo zaznamenáno něco málo z Sapfina díla. Tato poezie byla ztracena dvě tisíciletí a staří Egypťané používali tyto papyry jako obaly pro mumii, posvátná zvířata a rakve. Rozluštění těchto časem poškozených papírů bylo velmi obtížné a trvalo několik desítek let. Tato práce je velmi složitá, protože některé části chybí, a proto se překlady v některých místech liší. Její jediné dochované dílo je Modlitba k Afroditě. Její tvorba stále slouží k inspiraci různých básníků.