Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor četných románů a povídek pro dospívající mládež, obzvláště dívčí. Od konce 70. let minulého století též autor románů pro dospělé. Psal i televizní hry pro mládež.

Narodil se 16. února 1932 v Jičíně do rodiny dělníka a železničáře. Své dětství a dospívání prožil v nedaleké Železnici, kde jeho tatínek vedl tamní knihovnu. Obec Železnice se objevuje v jeho knížkách pro mládež jako "Stříbrovice", Jičín pak jako "Rybín". Jeho matka se v Železnici stala později členkou JZD.

Stanislav Rudolf neměl sourozence - problémy takového dítěte vylíčil v povídce Jedináček v knize Modrý déšť (1975).

Studoval na reálném gymnáziu v Jičíně, kde roku 1951 úspěšně odmaturoval, a zároveň se vyučil kinooperatérem (výuční list roku 1950). Měl však i další četné zájmy - hudbu, chemii atd. Po ukončení studií se hlásil na FAMU, kam nebyl ovšem přijat. Krátce proto pracoval ve Výzkumném ústavu rozhlasové a televizní techniky v Praze. Zkušeností odtud využil v románu Formule 1 (1981). Následně úspěšně absolvoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích (promoce 1954) a nastoupil na učitelské místo na osmiletce v Chrašticích na Písecku (1954-56), kde se také roku 1956 oženil (s ženou má dceru a syna). V roce 1960 učil na základní škole v Lázních Bělohrad.
Své vědomosti si dále rozšiřoval na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1956 studoval dálkově češtinu. Tato studia úspěšně zakončil roku 1960 (diplomová práce: Historie kalendářů jako knížek lidového čtení).

V letech 1961-1965 působil na Pedagogické fakultě UK v Brandýse nad Labem. Rovněž krátce učil i na tamní desetileté škole. Po sloučení pražské a brandýské fakulty učil čtvrt roku ještě na devítiletce v Brandýse nad Labem a poté přijal místo redaktora Pionýrských novin (ty byly roku 1968 přejmenovány na Sedmičku pionýrů), kde se seznámil s prací pionýrských oddílů a poznal i řadu zajímavých dětských osudů. V letech 1970-1977 byl zaměstnán jako redaktor časopisu Květy. Díky této práci absolvoval hodně zahraničních cest, takže navštívil mnoho cizích zemí (Francie, Rusko, Itálie, Uzbekistán...).
Od července 1977 byl spisovatelem z povolání, a to až do roku 1982, kdy byl zaměstnán jako dramaturg Filmového studia Barrandov.

DÍLO:

Stanislav Rudolf debutoval epigramem v časopise Hostu do domu (1956). Později přispíval drobnými povídkami do časopisu pro mládež. Od prvního románku s dívčí hrdinkou Metráček aneb Nemožně tlustá holka (1969) napsal v rychlém sledu řadu knih s dívčími hrdinkami a méně často i s chlapeckými hrdiny, v nichž zobrazuje dnešní mládež kolem 14 až 15 let v jejím každodenním životním prostředí, v rodině, škole i mezi kamarády. Jde většinou o mládež vesnickou, přidržovanou od malička k práci. Rudolf píše od počátku zručně, s fabulační jistotou, z níž má nenásilně vyplývat důraz na pozitivní charakterové i citové zrání. Právě v tomto klíčovém bodě podléhá však spisovatel často starším konvencím žánrů: příliš snadnému optimismu ve zmáhání životních překážek, šablonovitosti v líčení raných milostných vztahů, nedostatečnému zřeteli k ideovému a šíře světonázorovému vývoji. Přemíra detailů navozuje kypivou životní plnost, která však poněkud překrývá jinak citlivou interpretaci vnitřních procesů. K té přispívá i autorův živý smysl pro hovorovou mluvu dnešní mládeže.

Rudolfova tvorba pro mládež zahrnuje po Metráčkovi romány Nebreč, Lucie (1972), Něžně háčkovaný čas, Kopretiny pro zámeckou paní a povídkový diptych Nepřeletí mne ptáci (vše 1973), román Údolí krásných žab (1974), další dvojici povídek Modrý déšť (1975) a dále Miliónová holka (1976), pokračování prvotiny s názvem Metráček aneb Kosti jsou vrženy (1977) a Na semaforu zelená (1980).

V roce 1978 vydal Rudolf svůj první román pro dospělé - Barvoslepý, vytěžený z učitelského prostředí. Po něm následoval román Pyžamo po mrtvém (1979), novela Operace mé dcery (1980) a romány V každém okně Julie (1980), Formule 1 (1981) a Běh znaveného koně (1983). Ve všech sleduje různá pokřivení současných mezilidských vztahů.
Psychologická próza v ich-formě Pyžamo po mrtvém představuje pokus o sevřenější tvar, jehož osou jsou podobně jako v Operaci mé dcery problémy současných manželství. Postupně objevuje autor nová prostředí - nemocnice, internát, prostředí automobilových závodů, stavbu velké elektrárny -, klade si náročné cíle, zvládá je však umělecky jen průměrně.

Z jeho dílny vyšlo několik televizních her pro mládež (dobrý ohlas zaznamenala Romance pro devět dlouhých let). Některé z jeho knih byly zfilmovány (např. Metráček, Údolí krásných žab, Kopretiny pro zámeckou paní).

Zemřel po delší nemoci ve věku nedožitých devadesáti let.