Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stéphane Mallarmé byl francouzský básník, autor symbolistní poezie. V básních se snažil záměrně vymýšlet symboly, které podle něj nejlépe vystihovaly realitu.

Narodil se roku 1842 v Paříži. Jeho otec byl úředník, matka záhy zemřela. Vystudoval lyceum v Sens. V letech 1859-1860 složil první básnickou sbírku inspirovanou romantismem. V letech 1862-1863 studoval v Anglii. Působil jako profesor angličtiny v Tournonu, Besançonu a Avignonu. Od roku 1871 učil na lyceu v Paříži. Přispíval kritickými články o umění do novin, psal teoretická pojednání o jazyce, tvořil básně. Zemřel roku 1898 ve Valvins.

DÍLO:

Jeho dílo není příliš rozsáhlé. Inspiroval se parnasismem (= francouzský literární směr 2. poloviny 19. století) a Baudelairovým pojetím vztahů mezi básnickými obrazy na základě vnitřních významových vazeb. Vědomě pracoval s mnohoznačností slov a vypracoval svou metodu tvorby až k volnému přecházení mezi dílčími představami formou asociací. Ty posléze nahrazoval symboly. Báseň a její vznik přirovnával ke stále novým a novým obláčkům kouře z doutníku vydechovaných duší. Obláčky se vrství a následující obláček vždy ruší předchozí. Z představ zůstane nakonec jen hromádka popela - vyčerpají se. Svou metodu neustále zdokonaloval a propracoval se až k modernímu řazení verše stupňovitě pod sebe, tzv. schůdkům. Tuto formu použil například v básnické skladbě Vrh kostek nikdy nezruší náhodu (Un coup de dés jamais n'abolira le hasard, 1914). K jeho nejslavnějším básním většího rozsahu patří třeba Faunovo odpoledne (L'Après-Midi d'un faune, 1876) a Herodias (1987).

Mallarmé nalezl inspiraci v díle Edgara Allana Poea i Charlese Baudelaira. Jeho tvorba se stala inspirací pro Paula Verlaina, Alfréda Jarryho, Paula Claudela, Andrého Gidea či Paula Valéryho, kteří se účastnili takzvaných úterků, setkání spisovatelů, jež Mallarmé pořádal.

Inspirován Mallarmého básní napsal Claude Debussy slavnou Předehru k Faunovu odpoledni.

UKÁZKA Z DÍLA:

A červeň soumraku, smutná a potemnělá,
Zakrátko pronikne tajícím voskem těla!
(Stéphane Mallarmé: Herodias)