ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.

Responsive condition is FALSE>>Empty placement DIV ID
Responsive condition is FRUE>>Waiting to result of auction for this placement DIV ID


Menu

­

Nebeský Václav Bolemír (*18.08.1818 - †17.08.1882)

­­­­
Jan Vilímek - Václav Bolemír Nebeský HL

Václav Bolemír Nebeský se narodil 18. srpna 1818 v Novém Dvoře u Kokořína a zemřel 17. srpna 1882 v Praze. Syn šafáře, pocházel z národnostně smíšeného manželství (převládal vliv matky Němky). Studoval (od r.1830) na německém gymnáziu v České Lípě, později v Litoměřicích, filosofii na univerzitě v Praze (od r.1836); zde se pod vlivem četby (J.Kollár) a přátelství (Sabina, Tyl, Erben a zvláště Němcová) přimkl k češství a stal se českým básníkem. Na univerzitě se věnoval zvláště německé a starořecké literatuře a filosofii, nejvíce obdivoval Lenaua, v němž spatřoval vzor pro své rané básnické pokusy. Započaté studium medicíny v Praze a ve Vídni (1843) nedokončil, stal se vychovatelem, studoval literární historii a přispíval z Vídně do českých časopisů, zejména do Květů (Listy z Vídně, znamenající pokusy o český fejeton). Roku 1846 se vrátil do Prahy a byl (do r.1852) vychovatelem v rodině sběratele starých literárních památek rytíře Jana Norberta z Neuberku. V roce 1848 se zúčastnil Nebeský v blízkosti Palackého a Havlíčka politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu, jako poslanec říšské rady byl na zasedání vídeňsko-kroměřížského sněmu (historii této revoluční doby vylíčil ve stati Od jedenáctého března do jedenáctého června, Časopis Českého muzea 1848), Roku 1848 byl také dočasným redakčním zástupcem HavlíčkovýmNárodních novinách, brzy se však politické aktivity vzdal. Roku 1849 se stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na pražské universitě, ale nepřednášel. Od r.1851 byl sekretářem Národního muzea (Dějiny Muzea Království českého) a správcem muzejní pokladny (redaktorem Časopisu Národního muzea byl už v letech 1850-61); r.1852 se stal sekretářem Matice české a od r.1873 se už, nemocen, veřejného života neúčastnil. Přispíval do Květů (tam debutoval básní Píseň hrobní 1838 a psal sem až do r.1844), České včely, České besedy, Věnce, Lumíra, Rodinné kroniky, Vlastimila, Národních novin a do Časopisu Českého muzea (1845-66). Celkovým rázem svého básnického projevu, chmurně náladovým laděním pocitem rozervaného osamělce (velmi často vyjadřovaným obrazem protikladu "srdce a světa") i některými výrazovými prostředky se Nebeský blíží nejvíce Máchovi; liší se však od něho nedostatkem myšlenkové dramatičnosti a citového napětí. Je především básníkem přírodní i milostné reflexe, a to ve svých drobných básních i v básnické povídce Protichůdci. Přes vratkou kompoziční stavbu nedostatek epičnosti a často nesrozumitelnou alegoričnost jsou Protichůdci v tehdejší české poezii významným pokusem o překlenutí romantického rozporu mezi snem a skutečností a snahou o přilnutí k realitě, k životu a práci pro celek. Od druhé poloviny čtyřicátých let se Nebeský básnicky zcela odmlčel a omezil se na tlumočení staroklasických dramat (Aischylos, Aristofanes, Plautus, Terentius) nebo na přebásňování moderních i tradičních látek (Kytice ze španělských romancí, Novořecké národní písně). Spojoval tuto činnost s časopisecky otiskovanými teoreticko-historickými studiemi o evropské prostonárodní literatuře (O novořeckém národním básnictví, o Kalevale, finském národním eposu, apod.). Jako literární historik první u nás odmítl zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna a pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psychologickým kritériím uměleckého díla jako výsledek duchovního procesu zákonitě souvisejícího s širším společenským kontextem. Tuto metodu uplatnil Nebeský nejen při kritice soudobé literatury, ale i v analýzách tvůrčích zjevů světových literatur, otiskovaných převážně časopisecky (Shakespeare, Caldrón), i při interpretaci starší české literatury (Alexandreis česká, Mastičkář), zejména pak ve studii o Královedvorském rukopisu. Trvalou zásluhou Nebeského zůstává, že jako jeden z prvních upozornil na nutnost studovat tradiční četbu lidu, především venkovského, a ukázal její význam ve slovenské kultuře národa (Literatura liduČasopise Českého muzea 1847).

BIOGRAFIE:

Protichůdci (B 1844), Dějiny Muzea Království českého (1868). Z překladů: Novořecké národní písně (1864); Kytice ze španělských romancí (1864, s J. Čejkou); Aristofanes, Acharnští (1849), Rytíři (1850), Žáby (1870); Aischylos, Prométheus (1862), Eumenidy (1862); Terentius, Bratří (1871); Plautus, Pleníci (1873) - Výbor z básní vyd. J. Neruda v poetických besedách (1886), krit. vyd. Básní pořídil K Rieger pro Světovou knihovnu.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: monaska, 12.06.2007

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka-Jaro lásky
-Samota
-Umírající
­­­­

Diskuse k životopisu
Václav Bolemír Nebeský







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Responsive condition is FRUE>>Waiting to result of auction for this placement DIV ID
Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)
TOPlist