Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• hledač bolestné pravdy, touhy a nezničitelné naděje

Václav Hrabě, narozený 13. června 1940 v Příbrami. Říkali mu Mácha v texaskách a zemřel tři měsíce před dovršením 25 let. Na kalendáři byl 5. březen 1965. Vracel se noční Prahou hluboko po půlnoci z poetické vinárny Viola do rozděleného bytu v Nerudově ulici. Rozděleného proto, že v tu dobu nebyl moc za dobře se svou ženou Olgou. Ta žila s jejich synem Janem, ale již s jiným mužem vedle v pokoji. Bylo velké chladno a mladý poeta si doma chtěl trochu přitopit, a tak si zapálil plynovou troubu, aby se trochu zahřál. A usnul. Ale již navždy... Ostatní členy domácnosti zachránil pláč malého Honzíka, který probudil Olgu - ta jako první našla Hraběte mrtvého. Vyšetřování potvrdilo jako příčinu úmrtí otravu svítiplynem. Později se však vedli diskuse nad tím, zdali to byla opravdu pouhá nešťastná náhoda...

Jeden z nejpopulárnějších, ale také utlumovaných básníků, jehož básně si mladí lidé opisovali, se nikdy za svého života nedočkal vydání ani jedné knížečky...

Hrabě miloval autostop, propadl kouzlu Prahy, toulal se krajinou. Naučil se hrát na klarinet i na saxofon. Během studií hrával v Redutě i v Olympiku, což byly jazzové kluby v Praze. Ve vinárně Viola začal jako osvětlovač, až se stal jedním z účinkujících a součástí programu. Zde potkal také svou budoucí ženu.

Hrabětova poezie tryskala z pocitů mládeže a kašlala na oficiální způsob myšlení. Přehlížení jako by bylo vzájemné...

Reduta blues, Blues pro bláznivou holku, Špejchar blues, Blues o kartách a vitriolu a další básnické texty jsou ze zachráněné literární pozůstalosti. Patří sem i Blues o smutku zhasínajícího teplometu. A kdo by neznal zhudebněnou Variaci na renesanční téma od Mišíka? Smutek teenagerů z nečekaného odchodu básníka přinesla však otrava svítiplynem. Dřívější věštba cikánky z jazzového parníku na Vltavě se ukázala jako pravdivá i v tom, že odejde ze světa jako mladý a že zemře na otravu. O tomto setkání Hrabě napsal také jednu báseň.

Václav Hrabě byl pohřben v rodných Lochovicích, poklidném podbrdském městečku, kde jeho rodiče měli domek. Na místním hřbitově až pod náspem železniční tratě, hned pod semaforem, je u kousku zdi náhrobní kámen z tmavého mramoru, který sděluje příchozím, že zde spí Václav Hrabě. Žádné blues o železnici sice básník nenapsal, ale vnímavé duše pochopí. Hrabětův otec býval železničním dělníkem. Teprve zvědavý návštěvník v koutě Lochovického hřbitova objeví pod břečťanem zarostlý hrob a nad ním se tyčící semafor.

Básník beat generation, který tak bolestně hledal pravdu a čistotu lidského pokolení, spí v místech, kde každičký den lokálka za Zadní Třebaně do Lochovic a zpět rozezvučí pod kolejemi pražce, zakvílejí kola vagónů a v noci věčné světýlko semaforu nad hrobem navozuje atmosféru jam session. Ano, to je ono nenapsané blues, které přesto denně zaznívá u Lochovického hřbitova! Červený a zelený světelný kotouček semaforu je víc než jen pouhá lampička zdobící hroby...

Sláva českého básníka mladých přišla pozdě a ještě hodně dlouho se jeho verše šířily mezi mladými všelijak. Po léta se také recitují v klubech. Železniční blues mezi nimi však není a už ani nikdy nebude. Za ním si musíte přijet do Lochovic.

KRÁTKÉ SHRNUTÍ:

• narodil se v Příbrami, dětství prožil v Lochovicích na Berounsku
• na střední škole v Hořovicích založil dixielandovou kapelu, hrál na klarinet a saxofon, začal se zajímat o jazz
• vystupoval v Redutě, Olympiku a jiných pražských klubech
• během vojenské služby se mu narodil syn Jan
• napsal hru Margot (rukopis byl později ztracen) a jedinou povídku Horečka (vyšla v revui Divoké víno roku 1967)
• živil se jako dělník, knihovník, vychovatel v učilišti, pracoval ve Viole, nakonec získal místo na základní škole
• publikoval verše (které se od konce 60. let 20. století šířily bez výjimky v opisech; z opisů vznikla knižní vydání Stop-time /1969/, Blues v modré a bílé /1977/, Černé nebe nad městem /1985/, všechny známé básně na podkladě nalezených rukopisů pak knižně vycházejí až roku 1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku
• psal reportáže pro časopis Tvář
• v únoru 1965 se v Praze setkává s A.Ginsbergem
• zemřel na sklonku téže zimy v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem