Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Viktor Fischl byl český básník, prozaik a překladatel, který se narodil 30. června 1912 v Hradci Králové do českožidovské rodiny a zemřel 28. května 2006 v Jeruzalémě v Izraeli. Vystudoval gymnázium ve svém rodišti (maturita roku 1930) a následně práva a sociologii na UK v Praze (absolutorium v roce 1938). Za 2. světové války žil v Londýně, kam koncem března roku 1939 emigroval. V Anglii pracoval nejprve na ministerstvu zahraničních věcí naší exilové vlády. Blízce spolupracoval s Janem Masarykem. V letech 1945-1947 zastával funkci tiskového atašé na československém velvyslanectví v Londýně. Tuto funkci poté vykonával i v Praze na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1949 ale odešel do Izraele. Mnoho let pak působil v jeho diplomatických službách (např. v Japonsku, Norsku, Rakousku...). V Izraeli přijal jméno Avigdor Dagan, hebrejsky publikované práce podepisuje tímto jménem.

Literární činnost zahájil Fischl básněmi. Jeho předválečné sbírky jsou charakteristické melodičností, formální vyspělostí, převažují v nich pocity nejistoty uprostřed chaotického světa, časté jsou motivy smrti (Kniha nocí - 1936, Hebrejské melodie - 1936). Lyrický zápisník (1946) shrnuje verše vydané za války v Londýně včetně sbírek Evropské žalmy (1941) a Mrtvá ves (1943) - elegie nad vyhlazením Lidic. Víru v lepší budoucnost spolu se vzpomínkami na milou Prahu obsahuje sbírka Krása šedin (1992). Jako prozaik se Fischl uplatnil až v 70. letech. Svou novelou Píseň o lítosti (1948), líčící zánik židovské pospolitosti v malém městečku, sice vyhrál soutěž Evropského literárního klubu, ale její vydání bylo zakázáno; česky vyšla až v Torontu v roce 1982. Jeho filozoficky koncipované romány si kladou otázky o vztahu k Bohu, hledání pravdy, o odpovědnosti (Kuropění - Curych, 1975 a Praha, 1991; Hovory s jabloní - 1999). Autobiografické motivy mají vzpomínkové prózy Všichni moji strýčkové (Curych, 1987 a Praha, 1995), Rodný dům (2000) aj. Osudy obyvatel zanikajícího židovského města v Praze jsou námětem prózy Pátá čtvrť (Curych, 1989 a Praha, 1991). Dokladem o Fischlově zakotvení v nové vlasti jsou Jeruzalémské povídky (hebrejsky v roce 1982 v Tel Avivu; česky Kolín nad Rýnem, 1985 a Praha, 1991), na něž navazuje volná trilogie Dvorní šašci (hebrejsky v Tel Avivu v roce 1982, česky v roce 1990), Ulice zvaná Mamila, Loučení s Jeruzalémem (1997) s náměty jednak z holocaustu, jednak ze současnosti. Zkušeností diplomata, setkání s mnoha zajímavými lidmi, literáty a politiky využíval v prózách Hovory s Janem Masarykem (Tel Aviv, 1951; Toronto, 1982; Praha, 1992), Setkání (1994), Povídky ze starého cylindru (1998). Fischl psal i pro děti (Strýček Bosko - 1993 aj.), do češtiny přebásnil Knihu žalmů (1998 - překlad biblického textu) a Píseň písní zvaná Šalamounova (1999).