Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sir Winston Leonard Spencer-Churchill se narodil 30. 11. 1874 na zámku Blenheim ve Woodstocku v oxfordshirském hrabství jako nejstarší ze dvou synů šlechtické rodiny. Otec byl významným politikem, matka dcerou amerického finančníka.

Rané dětství neměl Winston nijak láskyplné, rodiče se dle viktoriánského stylu chovali poněkud odtažitě, nejbližší mu v té době byla chůva. Matku měl přesto moc rád, skutečně se však sblížili, až když dospěl. V sedmi letech dali Winstona do internátní školy, kde pak trávil další léta. Nezávislý duch a vzdorovitá povaha mu moc neprospívaly, obecně patřil spíš mezi horší studenty, vynikal ovšem v dějepisu a angličtině a byl také mistrem školy v šermu.

Na vytouženou vojenskou akademii se Winston dostal až na třetí pokus, v jednadvaceti ji posléze absolvoval a začal sloužit u jezdectva. Záhy pak při výpravě na Kubu poprvé okusil boj, což si zopakoval v Indii i v Egyptě, kde se u Omdurmánu jako čtyřiadvacetiletý zúčastnil poslední jezdecké bitvy britské historie.

Jestliže se nebojovalo, hrál Winston pólo, v němž neměl konkurenci ani poté, co si vykloubil rameno, to ho k stáru hodně trápilo. Šerm i pólo považoval Winston za společenskou zábavu, nikoli za sport. Proto když se ho později ptali, jak se mohl s kouřením a pitím dožít devadesátky, odpověděl: "Absolutely no sport!"

Winston Churchill následně projevil i spisovatelský talent tak, že začal ze svých vojenských tažení posílat novinám reportáže.
Nakonec v pětadvaceti armádu opustil a jako válečný zpravodaj odjel do Jižní Afriky. Tam se proslavil krkolomným útěkem z búrského zajetí, profil hrdiny mu později pomohl dostat se i do politiky. Od psaní leč neopustil, vydal spoustu knih, mezi nimi i skvěle napsané šestidílné paměti Druhá světová válka (1948-1953, The Second World War), které vynesly Winstonu Churchillovi Nobelovu cenu (1953).
Vedle psaní miloval i malování, vytvořil skoro šest set obrazů, na svém venkovském sídle mimochodem rád zedničil a choval černé labutě.

Kde na to vše bral čas? Stačilo mu spát pár hodin denně, liboval si v doutnících a whiskey, kvůli těmto dvěma zlozvykům byl často kritizován. Například mu jednou jedna poslankyně vytkla opilost, Churchill jí prý odpověděl: "A vy, madam, jste ošklivá. Jenže já budu ráno střízlivý."
Jeho pohotová vtipnost byla pověstná. "Být vaší ženou, otrávila bych vám kávu," řekla mu jindy jiná poslankyně. "Kdybyste byla mou ženou, vypil bych ji," odvětil s úsměvem.
Váhavý vstup USA do války Winston komentoval: "Američané vždycky udělají správnou věc...když předtím vyčerpali všechny ostatní možnosti." Posléze ho ale jmenovali prvním čestným občanem USA.

Když vypukla druhá světová válka, byl už Winston Churchill zkušeným a známým politikem. Od šestadvaceti zasedal v parlamentu, mezitím řídil několik ministerstev. Vždy těžce nesl soumrak britského impéria, Gándhímu třeba neřekl jinak než polonahý fakír. Přesto ho král na počátku války jmenoval premiérem.

"Nemohu vám dát nic než krev, dřinu, slzy a pot," oslovil Winston Churchill Brity v památném rozhlasovém projevu, pod jeho vedením země odolala nacistické převaze a vydržela.
"Nikdy v dějinách lidských konfliktů nevděčili tak mnozí za tak mnoho takové hrstce," poznamenal k britské udatnosti po vítězné letecké bitvě o Anglii, ve které bojovali i čeští piloti.
S Rooseveltem a Stalinem vytvořil Churchill velkou trojku, avšak Stalinovi nevěřil, nechtěl, aby se zmocnil Evropy. Bohužel se to tak stalo, Winston Churchill mezi prvními upozorňoval na železnou oponu. Tehdy už nestál v čele vlády, první poválečné volby totiž prohrál. Do čela země se pak vrátil ve věku sedmasedmdesáti let.

Winston Churchill umírá 24. 1. 1965 v Londýně, na jeho pohřeb se sjelo takové množství světových představitelů, jaké bylo poté možno vidět i na pohřbu Jana Pavla II.